31.12.12

ΚΟΡΝΗΛΙΟΣ ΚΑΣΤΟΡΙΑΔΗΣ: ΓΙΑ ΤΗΝ ΕΚΠΑΙΔΕΥΣΗ



ΚΟΡΝΗΛΙΟΣ ΚΑΣΤΟΡΙΑΔΗΣ: ΓΙΑ ΤΗΝ ΕΚΠΑΙΔΕΥΣΗ


ΑΠΟΧΑΙΡΕΤΩΝΤΑΣ ΤΟ 2012

ΣΑΝ ΣΗΜΕΡΑ ΤΟ 1967

ΟΛΥΜΠΙΑΚΟΣ - ΑΠΟΛΛΩΝ ΑΘΗΝΩΝ 4-0

Ο Βασίλης Μποτίνος πετυχαίνει το πρώτο γκολ στο 8΄.

30.12.12

ΤΡΑΓΟΥΔΑΕΙ Ο ΝΙΝΟ ΤΑΡΑΝΤΟ




Ανάρτησή μου στο γιουτιούμπ

ΤΡΑΓΟΥΔΑΕΙ Ο NINO TARANTO

'A LUCIANA

Port ancor o` scialle 'e lusse,
port ancora 'a pettenesse,
sta luciana quannne passa,
nun te fa chiu` arraggiuna',
'e vote incontro 'pe santa lucia,
'e che ma rette dinte 'o core mie,
si pense da ferma`,
si cerche e ce parla`,
chella me guarde stuorte
e m'aggia sta',
a sta luciana ca passa e spassa
scialle 'e lusse pettenesse,
pena semmana ma faticasse,
po 'a fermasse e le dicesse,
io nun ve cerco niente,
ma dateme 'o permesso,
ve do nu vase 'ncoppa
'a pettenesse,
'mann ritte 'o pate e' 'nziste,
'mann ritte 'o frate e` tuoste,
tene 'o zio ch`e` cape n'testa,
e` c`e' sta poco 'a pazzia,
ma io che c``e pozzo fa
chella me piace,
voglio pazzia 'c'o fuoco
e si me coce,
me coce e' c'aggia fa,
ma s'anna rassigna',
io senza e chella
nun pozzo campa',
a sta luciana ca passa e spassa
scialle 'e lusse pettenesse,
pena semmana ma faticasse,
e fermasse e le dicesse,
io nun ve cerco niente,
ma dateme 'o permesso,
ve do nu vase 'ncoppa
'a pettenesse,
io nun ve cerco niente,
ma dateme 'o permesso,
ve do nu vase 'ncoppa,
'a pettenesse



Στίχοι: Luigi Cioffi.

Μουσική: Giuseppe Cioffi.

29.12.12

ΣΑΝ ΣΗΜΕΡΑ ΤΟ 1991





ΟΛΥΜΠΙΑΚΟΣ - ΠΑΝΣΕΡΡΑΪΚΟΣ 7-0

Από 2 γκολ ο Ολέγκ Προτασώφ και ο Γιώτης Τσαλουχίδης, και από ένα ο Βασίλης Καραπιάλης, ο Γκενάντη Λιτόφτσενκο και ο Γιούρη Σάβιτσεφ.

28.12.12

ΣΑΝ ΣΗΜΕΡΑ ΤΟ 1986: ΓΝΗΣΙΟ ΧΑΤ ΤΡΙΚ ΤΟΥ ΝΙΚΟΥ ΑΝΑΣΤΟΠΟΥΛΟΥ



ΟΛΥΜΠΙΑΚΟΣ - ΠΑΝΙΩΝΙΟΣ 3-1

Με τρία γκολ του Νίκου Αναστόπουλου, όλα στο πρώτο ημίχρονο - το γκολ του Πανιωνίου στο δεύτερο ημίχρονο.

ΕΡΥΘΡΟΛΕΥΚΕΣ ΕΝΔΕΚΑΔΕΣ



















Ο ΔΡΥΜΟΣ




REINER KUNZE 


Ο ΔΡΥΜΟΣ

Ο δρυμός ανατρέφει τα δέντρα του

Ξεκόβοντάς τα από το φως τ’ αναγκάζει
να στέλνουν όλο τους το πράσινο στις κορυφές τους
Η ικανότητα τους
ν’ ανασαίνουν μ’ όλα τους τα κλαδιά,
και το ταλέντο τους
ν’ απλώνουν κλάδους απλώς και μόνο από χαρά
μαραζώνουν όλο μαραζώνουν

Και κοσκινίζει τη βροχή προληπτικά
ανακόβοντάς τους το πάθος της δίψας

Αλλ’ αφήνει τα δέντρα να ψηλώνουν όλο να ψηλώνουν
με τις κορφές τους δίπλα-δίπλα:
Κανένα τους δεν βλέπει καλύτερα από τ’ άλλα
και όλα τους λένε πάντα τα ίδια στον άνεμο



Μετάφραση: Γιώργος Κεντρωτής.

ΤΟΝ ΔΙΕΓΡΑΨΑΝ ΑΠΟ ΤΟ ΠΑΣΟΚ ΚΑΙ... ΣΩΘΗΚΑΜΕ


Δήλωσε ο κ. Γιώργος Παπακωνσταντίνου, διατετέσας υπουργός Οικονομικών:

Λυπάμαι που ο πρόεδρος του ΠΑΣΟΚ σπεύδει να αποδώσει ευθύνες για τυχόν αλλοίωση της "λίστας Λαγκάρντ" σε εμένα προσωπικά. Αν η λίστα έχει πράγματι αλλοιωθεί, και πολύ περισσότερο με την αφαίρεση συγγενικών μου προσώπων, θα πρέπει η Δικαιοσύνη και οι διωκτικές αρχές να διερευνήσουν άμεσα ποιος είχε το κίνητρο να κάνει μια τόσο χοντροκομμένη αλλοίωση με στόχο την ενοχοποίησή μου. Και επιτέλους, πρέπει να απαντηθεί το γιατί σταμάτησε η έρευνα που είχα ζητήσει για τα ονόματα στη "λίστα Λαγκάρντ" από τη στιγμή που έφυγα από το υπουργείο Οικονομικών.

*****************

Λάτρης και αυτός της διαφάνειας και της κάθαρσης.

27.12.12

ΕΙΔΙΚΑ ΑΦΙΕΡΩΜΕΝΟΣ ΜΑΡΙΟ ΜΑΛΙΟΝΕ




Η ανάρτηση αφιερώνεται  στον φίλο και σύγγαυρο Θοδωρή Κλεφτογιάννη και στον φοβερό συγγαυράκο γιό του Νικόλα.

ΤΡΑΓΟΥΔΑΕΙ Ο MARIO MAGLIONE 


GUAPPARIA

Scetáteve, guagliune 'e malavita...
ca è 'ntussecosa assaje 'sta serenata:
Io sóngo 'o 'nnammurato 'e Margarita
Ch'è 'a femmena cchiù bella d''a 'Nfrascata!
Ll'aggio purtato 'o capo cuncertino,
p''o sfizio 'e mme fá sèntere 'e cantá...
Mm'aggio bevuto nu bicchiere 'e vino
pecché, stanotte, 'a voglio 'ntussecá...
Scetáteve guagliune 'e malavita!...

E' accumparuta 'a luna a ll'intrasatto,
pe' lle dá 'o sfizio 'e mme vedé distrutto...
Pe' chello che 'sta fémmena mm'ha fatto,
vurría ch''a luna se vestesse 'e lutto!...
Quanno se ne venette â parta mia,
ero 'o cchiù guappo 'e vascio â Sanitá...
Mo, ch'aggio perzo tutt''a guapparía,
cacciatemmenne 'a dint''a suggitá!...
Scetáteve guagliune 'e malavita!...

Sunate, giuvinò', vuttàte 'e mmane,
nun v'abbelite, ca stó' buono 'e voce!
I' mme fido 'e cantá fino a dimane...
e metto 'ncroce a chi...mm'ha miso 'ncroce...
Pecché nun va cchiù a tiempo 'o mandulino?
Pecché 'a chitarra nun se fa sentí?
Ma comme? chiagne tutt''o cuncertino,
addó' ch'avess''a chiagnere sul'i'...
Chiágnono sti guagliune 'e malavita!...



Στίχοι: Libero Bovio.
Μουσική: Rodolfo Falvo.

ΣΥΝΤΡΟΦΟΣ ΝΤΟΝ ΓΚΑΛΛΟ



Στις 8 Δεκεμβρίου στον άγιο Βενέδικτο της Γένοβας, μετά την απόλυση, ο ιερέας του ιερού ναού, ο ντον Γκάλλο, τιμώντας τη μνήμη του προ ολίγων ημερών αποβιώσαντος βετεράνου παρτιζάνου Ντομένικο Κατάλντι, έπιασε το μικρόφωνο και άρχισε να τραγουδάει το πασίγνωστο αντιφασιστικό τραγούδι Bella Ciao. Τη συνέχεια τη βλέπουμε στο βιντεάκι.

ΣΑΝ ΣΗΜΕΡΑ ΤΟ 1982



ΠΑΝΙΩΝΙΟΣΟΛΥΜΠΙΑΚΟΣ 0-2


Τα γκολ στο 44' ο Πέτρος Μίχος (γκολάρα!) και στο 80' ο Γιάννης Γούναρης.

Ο ΧΟΥΛΙΟ ΛΟΣΑΝΤΑ ΠΡΩΤΑΘΛΗΤΗΣ ΚΟΣΜΟΥ ΜΕ ΤΗΝ ΠΕΝΙΑΡΟΛ


Το 1969 η Πενιαρόλ κέρδισε τη Supercopa de Campeones Intercontinentales. ΄Εδώ  βλέπουμε τη σύνθεση με την οποία αντιμετώπισε την Εστουδιάντες (όπου έπαιζε ο Χουάν Βερόν, μετέπειτα ποδοσφαιριστής του ΠΑΟ) στις 30 Δεκεμβρίου 1969 στη Λα Πλάτα. Η ουρουγουάνικη ομάδα νίκησε με 1-2: και τα δύο γκολ της τα πέτυχε ο Πέδρο Ρότσα (68΄ και 74΄), ενώ της Εστουδιαντες, που είχε προηγηθεί, ο Πέδρο Βέρδε στο (39΄).
Στο πρώτο μεταξύ τους παιχνίδι, στο Μοντεβιδέο, στις 26 Νοεμβρίου 1969, είχε νικήσει η Πενιαρόλ με 3-1. Τα γκολ της Πενιαρόλ πέτυχαν οι Πέδρο Ρότσα (34' και 43') και ο δικός μας Χούλιο Λοσάντα (77'), και της Εστουδιάντες ο Χουάν Βερόν (89').
Στη φωτογραφία βλέπουμε τη σύνθεση της Πενιαρόλ:
Όρθιοι: Omar Caetano, Ladislao Mazurkiewicz, Roberto Matosas, Néstor Gonçálves*, Elias Figueroa, Pablo Forlán.
Καθιστοί: Nilo Acuña, Pedro Virgilio Rocha, Ermindo Onega, Alberto Spencer** y Julio Losada***.


* 574 αγώνες με την Πενιαρόλ μεταξύ 28.04.1957 και 28.11.1970
** 326 γκολ στο πρωτάθλημα της Ουρουγουάης και 58 γκολ σε διεθυνείς αγώνες της Πενιαρόολ μεταξύ 1960 και 1970.
*** Έπαιξε στην Πενιαρόλ από το 1969 έως το 1972.
 

26.12.12

ΣΑΝ ΣΗΜΕΡΑ ΤΟ 1954


ΟΛΥΜΠΙΑΚΟΣ - ΝΤΙΝΑΜΟ ΖΑΓΚΡΕΜΠ 3-1

Τα γκολ του Θρύλου ο Μπάμπης Κοτρίδης (διακρίνεται στη φωτογραφία) με πέναλτυ στο 7΄ και ο Μπάμπης Δρόσος στο 18’ και στο 65΄. Της Ζάγκρεμπ το γκολ ήταν... αυτογκόλ του Ηλία Ρωσσίδη στο 40΄.

25.12.12

DAYDREAM IN BLUE



Αφιερωμένο στον γιό μου Δημήτρη

I MONSTER: DAYDREAM IN BLUE

ΙΕΡΟΣΥΛΙΑ ΚΑΙ ΔΗΘΕΝΙΣΜΟΣ


Αυτή ακριβώς τη στιγμή, που πληκτρολογώ τις λέξεις αυτές, συντελείται στη ΝΕΤ, στην εκπομπή "Στην υγειά μας, ρε παιδιά", (άλλη) μία ιεροσυλία: ο Παύλος Κοντογιαννίδης, φέρων καλπάκι, τραγουδάει -τρόπος του λέγειν- το "Υπάρχω". Προηγουμένως είχε "εκτελέσει" το "Η ζωή μου όλη". Κανείς δεν του έχει, αλήθεια, πει ότι αυτά τα τραγούδια, που είπε ο Καζαντζίδης, δεν μπορεί (: δηλαδή, είναι αδύνατον) να τα πει κανένας άλλος. Και λίγο πιο πριν, την ώρα που ο Χαράλαμπος Γαργανουράκης πρόσφερε απλόχερα το χρυσάφι της φωνής και της λύρας του, ένας ηλίθιος πότιζε ρακή από το μπουκάλι κάτι χαζοχαρούμενα γλαστρόνια.

Όλα τα ξεφτιλίζει ο δηθενισμός, σύγγαυρε Παπαδόπουλε.

ΕΝΑ ΠΟΙΗΜΑ ΓΙΑ ΤΗΝ ΗΜΕΡΑ



ΤΑΣΟΣ ΛΕΙΒΑΔΙΤΗΣ


Η ΓΕΝΝΗΣΗ

  Έν’ άλλο βράδυ τον άκουσα να κλαίει δίπλα. Χτύπησα την πόρτα
και μπήκα. Μού ’δειξε πάνω στο κομοδίνο ένα μικρό ξύλινο σταυρό. «Είδες, μου λέει
– γεννήθηκε η ευσπλαχνία.» Έσκυψα τότε το κεφάλι κι έκλαψα κι εγώ,
  γιατί θα περνούσαν αιώνες και αιώνες και δε θά ’χαμε να πούμε
τίποτα ωραιότερο απ’ αυτό.



Από την ποιητική συλλογή: «Ο τυφλός με τον λύχνο» (1983).
Από το βιβλίο: Τάσος Λειβαδίτης, «Ποίηση, τόμος τρίτος»,
Κέδρος, Αθήνα 1988, σελ. 164.

24.12.12

Ο ΝΤΑΓΚΛΑΣ ΜΟΥ ΔΙΑΒΑΖΕΙ...















Και βέβαια ο Ντάγκλας ως γνήσιος ναπολιτάνος διαβάζει Τζαμπαττίστα Βίκο, όταν δεν τον απασχολεί από το διάβασμα η κυρία του!

ΜΙΑ ΠΑΛΙΑ ΣΥΝΕΝΤΕΥΞΗ ΤΟΥ ΧΟΥΛΙΟ ΛΟΣΑΝΤΑ





Julio Losada, jugador de fútbol.
Atenas, Grecia.

EN PERSPECTIVA
Lunes 20.01.97 - Hora 11.00

Transcripción: María Lila Ltaif
Edición: Julieta Sokolowicz


MARINA SCHERSCHENER:
Julio Losada vive en Atenas, Grecia. Tiene 46 años. Fue jugador de fútbol de primera división; jugaba en Peñarol y se fue a Atenas en 1972, para jugar en el Club Olimpiacos.
Por allí están en invierno,
¿
verdad?

JULIO LOSADA:
Sí, en pleno invierno. La verdad es que tengo un poco de celos porque sé que ahí están todos en pleno verano.

M.S. - ¿Cómo es el invierno allí, es muy frío?

J.L. - La diferencia que tenemos con Uruguay es que acá es más seco el frío y -aunque muy pocas veces- cae nieve. Pienso que eso es lo que tiene de hermoso.

M.S. - Jugaba en Peñarol y se fue al Club Olimpiacos, en Atenas. ¿Fue un pase?

J.L. - Sí, una transferencia que hice en el año 72; yo me encontraba en gira con Peñarol y el manager me trajo para Grecia. Es un país que todos conocemos por su historia y por su mitología. Independientemente de que futbolísticamente no era muy conocido, fue para mí una gran alegría poder venir a este país tan maravilloso.

M.S. -
¿
Cómo fue jugar en el Olimpiacos?

J.L. - Fue muy fácil, porque en realidad el Olimpiacos es el doble de Peñarol en Uruguay.

M.S. - ¿En qué sentido?

J.L. - Es el club más popular, el que tiene más hinchas, y creo que el fanatismo que tenían y que tienen sus hinchas es muy similar al que tienen los hinchas de Peñarol. Así que realmente no tuve un cambio muy grande.

M.S. -
¿
Y en la forma de entrenar?

J.L. - Ahí sí hubo una evolución tremenda en mí mismo, porque tuve que adaptarme a la forma de jugar del pueblo europeo, que en lo que tiene que ver con condición física era mucho más intensa, los entrenamientos mucho más duros, pero realmente después no me costó mucho adaptarme.

M.S. - ¿Qué partido recuerda que le haya quedado grabado en la memoria con el Olimpiacos?


J.L. - Justamente los clásicos acá son muy parecidos, con 60.000 o 70.000 personas; el Club Panatenaicos es el contrario mayor del Club Olimpiacos. En un clásico tuve la suerte de hacer un gol y ganar por uno a cero en la cancha de ellos. Es una cancha que tiene unas tribunas muy fuertes y tuve la felicidad de poder darle un triunfo a mi club.

M.S. - Y luego se retiró.
¿
Cuándo?

J.L. - Me retiré en el año 82; yo jugué 10 años en el Club Olimpiacos; no jugué en ningún otro club. Allí empecé mi carrera en Grecia y terminé en el mismo club en el año 82.

M.S. -
¿
Por qué se retiró?

J.L. - Porque yo quería dejar el fútbol y no quería que el fútbol me dejara a mí. Pienso que todo tiene un fin y lo más importante es saber cuándo a uno le ha llegado. Pienso que futbolísticamente estaba en forma para poder seguir un poco más, pero consideré que de ahí en adelante ya mis actuaciones no iban a ser de acuerdo a la fama que yo había logrado acá y no quería que el fútbol me dejara a mí, así que decidí abandonarlo yo.

M.S. - Y todavía sigue jugando con viejos compañeros.

J.L. - Sí, estoy en actividad; tuve la suerte de dirigir la selección juvenil de Grecia, de Atenas, como técnico. Pero independientemente de eso, yo como jugador, como veterano, ya retirado... Nos juntamos y vamos a todos los lugares de Grecia para jugar partidos -inclusive hemos ido al exterior: Canadá, Estados Unidos- filantrópicos, por jugadores que tienen necesidad, ellos o sus familiares, a quienes les ha pasado algo, que económicamente no se encuentran bien. Nos reunimos y jugamos para recaudar fondos para ayudar a esas familias.

M.S. - En este momento canceló un partido para conversar con nosotros.

J.L. - La verdad que sí; teníamos programado ir el lunes a la ciudad de Calamata, en el Peloponeso, pero pensé que para mí era mucha más alegría estar un poco al lado de ustedes y del pueblo uruguayo, de alguna manera.

M.S. - Actualmente se dedica al comercio de ropa. ¿Cómo le ha ido en los negocios?

J.L. - Sí, tengo dos boutiques de ropa de hombre, pero no estoy trabajando en este momento. Soy dueño de un centro comercial y hago la supervisión de todos los movimientos del centro.

M.S. - Está casado, tiene dos hijas. ¿Se casó con una mujer de Grecia?

J.L. - Mi mujer es uruguaya y tengo dos niñas, una de 11 y una de 14 años.

M.S. - Que nacieron en Grecia...

J.L. - No; nacieron en Uruguay, pero vinieron muy chiquitas, con 15 días cada una.

M.S. - ¿Y qué perspectivas tienen? ¿A ellas les gustaría venirse a Uruguay?

J.L. - No sé, le daría la primicia, pero estoy preparando las valijas; en muy corto tiempo pienso volver a Uruguay a establecerme allí, pero no voy a dejar de tener relación con Grecia. Espero que por lo menos seis meses pueda estar en Uruguay y seis meses pueda estar en Grecia, porque mi actividad no me permite estar solamente en un lugar.

M.S. -
¿
En qué barrio vive en Atenas?

J.L. - Yo vivo en Palio Falero; es un barrio más o menos como Pocitos, con playa, una playa muy linda, una de las primeras playas en que se puede bañar. Es cerca de Tireos, pero como es una zona portuaria las playas no son muy adecuadas para bañarse.


M.S. - ¿Y cómo definiría a los griegos, a sus vecinos, a sus amigos?

J.L. - Yo no sé si tenía el pálpito de que me iba a quedar muchos años acá. Enseguida me adapté, porque dije: "Si estoy en este país voy a tener que aprender su lengua, sus modos"...
Los cuales no son realmente muy diferentes a los nuestros. No nos olvidemos de que son países que están en el Mar Mediterráneo. Nosotros somos descendientes de españoles, de italianos, así que la forma de ser, el carácter, es muy similar. El problema tremendo que yo tuve al venir para acá fue la lengua; traté de aprender muy rápidamente. En ese momento yo había dejado hacía muy poco de estudiar y me fue bastante fácil, dentro de las dificultades que hay para aprender una lengua que no tiene nada que ver con raíces latinas.

M.S. -
¿
Y los griegos valoran sus riquezas turísticas, históricas?

J.L. - Sí, valoran su riqueza y su historia. Pero yo pienso que los extranjeros las valoran muchísimo más, se dan cuenta más del valor. Yo sé de gente griega que por ejemplo no ha ido a la Acrópolis, porque claro, como están acá, "voy mañana", "voy pasado"... Le voy a decir que yo tengo mi casa y mi apartamento y desde el balcón veo la Acrópolis. Yo creo que nunca más en mi vida me voy a olvidar de eso, me va a quedar grabado en la mente. Aunque vaya a nuestro chiquito Uruguay y disfrute de las bellezas de nosotros, hay cosas que son inolvidables, como ir a los museos. Es una cosa que hemos estudiado porque pienso que tenemos uno de los mejores niveles culturales del mundo; el sueño de cada uno de nosotros es poder venir a este país. A mí se me dio la oportunidad y no he dejado de aprovecharla.

 

M.S. - ¿Y qué es lo que extraña de Montevideo, que decidió venirse para acá?

J.L. - Uno, cuando pasan los años, quiera o no, siente algo de nostalgia. Nosotros -mi esposa y yo- tenemos nuestros familiares allí, somos los dos hijos únicos, nuestros padres están allá, sabemos que en algún momento queremos estar junto a ellos. Realmente no puedo negar que estoy muy bien acá y, como le dije anteriormente, me voy a radicar en Uruguay pero voy a estar repartiéndome el tiempo con Grecia. No puedo olvidar que yo estuve casi 25 años viviendo acá (más de lo que yo viví en Uruguay) y han sido años lindos. Lo que me hace volver a Uruguay es que me ha venido nostalgia por mi país, no lo puedo negar. Nosotros somos chiquitos pero pienso que siempre hay algo que nos atrae para volver allí.

ΚΑΙ ΑΛΛΟΣ ΒΙΕΡΑ

 Με τη φανέλλα της Εθνικης Ουρουγουάης

 Με τη φανέλλα της Μπόκα Τζούνιορς (έπαιξε 4 παιχνίδια το 1968)

 Με τη φανέλλα του Θρύλου (3 Πρωταθλήματα και 2 Κύπελλα)

 Με τη φανέλλα της ΑΕΚ (2 Πρωταθλήματα)


ΜΙΛΤΟΝ ΒΙΕΡΑ






Ο σύγγαυρος Τάσος Κασνέσης μάς έστειλε και πάλι μερικά "κομμάτια" από το αρχείο του - αυτή τη φορά φωτογραφίες του Μίλτον Βιέρα. Τον ευχαριστούμε από καρδιάς.